Co s tolika příbory, aneb chováme se podle etikety?

Ilustrační fotografie

Jídlo dozajista patří ke každodennímu rituálu, proto se málokdo zamýšlí nad tím, zda se u stolu chová správně.  Způsob stolovaní, je velmi důležitý. Oběd či večeře je často důvodem společného setkávání se s rodinou, přáteli nebo kulisou pracovní schůzky.

U stolu bychom měli sedět zpříma, neopírat se lokty o stůl. Pokud zrovna nejíme, měly by být ruce na stole nebo jeho hraně v rozmezí mezi zápěstím a polovinou loketní kosti.

Nespolečenské je mít ruce v klíně pod úrovní stolu. Při jídle by se ruce neměly opírat o stůl, lokty bychom měli držet u těla, abychom nestrkali své sousedy. U stolu začíná jíst hostitelka, doma je to maminka. Děkujeme jí tím za pohostinnost.
Látkový ubrousek se pokládá na klín. Po jídle ho složíme a položíme na stůl vedle talíře. Papírový ubrousek se na klín nedává, nechává se ležet na stole vlevo, protože pravou rukou se jí častěji. Po ukončení oběda ubrousek složíme a odložíme do talíře.

Pijeme jen, pokud nemáme sousto v ústech. Polévku nevyjídáme až do dna. Údery o dno talíře jsou nevhodné. Lžíci od polévky necháváme na talíři, pokud máme misku s podšálkem, odkládáme lžíci na podšálek. Pokud je oběd o více chodech, používáme i více příborů. Právě podle počtu příborů, poznáme počet chodů.

Příbory při jídle odebíráme zvnějšku, směrem k talíři. Jejich okraj má být asi dva centimetry od hrany stolu. Vidličky patří doleva, lžíce a nože doprava, nože ostřím k talíři. Nad talířem bývá příbor na sýr a ovoce, lžička na kompot (střenkou doleva), dezertní vidlička (střenkou doprava).
Konce rukojetí příborů opíráme o středy dlaní a ukazováčky máme položené na horní části nože a vidličky. Hroty vidličky máme směrem dolů. Máme-li jídlo, které není třeba krájet nožem, položíme ho na okraj talíře ostřím k sobě.

lžíce: polévková, dezertní (menší než polévková), kompotová s kulatou špičkou, zmrzlinová ve tvaru lopatky
lžíce na nápoje: čajová lžička (největší), kávová lžička (střední), mocca lžička (nejmenší), limonádová lžíce s dlouhou rukojetí
příbory: masový příbor, rybí příbor, dezertní příbor, koktejlový příbor (moučníková vidlička a kávová lžička), moučníkový příbor (dezertní vidlička a lžíce)
speciální příbory: trojzubá vidlička, případně nůž s oboustranným ostřím (na ústřice), kleštičky a dvojzubá vidlička (na raky), jídelní tyčinky
servírovací příbory: velká lžíce, velká dvojzubá vidlička, dranžírovací nůž, salátová lžíce, naběračka, kleště, lopatka (na ryby, chřest, led).

Odložíme-li vidličku a nůž do talíře tak, že jejich špičky míří k sobě (ostří nože je do talíře a hroty vidličky jsou dolů) je to známka toho, že budeme v jídle pokrčovat. Pokud se příbor složí stejně do prázdného talíře (hroty vidličky jsou však nahoru), dáváme najevo, že bychom chtěli přidat. Rovnoběžným složením příboru přes talíř, říkáme, že jsme dojedli.

Sklenice patří na stůl vpravo, nad špičku nože. Staví se zprava doleva v pořadí, v jakém budou podávány nápoje. Kávový šálek přidáváme po jídle a zároveň odklízíme sklenice na nápoje. Zůstává pouze sklenice na vodu.

Zajímavost – na mysliveckých slavnostech se sklo pokládá na levou stranu a to proto, že si myslivci připíjejí vždy levou rukou

Prohřešky u stolu
Nevhodné je například při držení příboru nebo šálku zdvižený malíček. Solit nebo kořenit jídlo před tím, než ho ochutnáme projevem nedůvěry ke kuchaři. Horké jídlo by se nemělo foukat.

„Jídlo a pití základ všeho živobytí″.

Zdroje:
Slon v porcelánu, aneb, Jak se neztratit v labyrintu etikety, Špaček Ladislav
Nikdo nejsme dokonalí, Vladimír Fanta

Autor: Katka K.