Řecká kuchyně se řadí ke středozemní kuchyni, kdy středomořské klima umožňuje pěstování mnoha plodin a je známá jako jedna z nejzdravějších
a nejchutnějších na světě. Řekové si potrpí na čerstvé ingredience. V Řecku se více koření bylinkami než jinde
na Balkáně. Proslavený a zdraví prospěšný řecký olivový olej
jednoduchost pokrmů jsou typickými znaky této kuchyně. Její historie sahá až do antického Řecka, vznikala přes 4 000 let. Život ve starověkém Řecku byl zřejmě velmi zdravý, neboť se mnozí obyvatelé dožívali více než osmdesáti let. Tělesná cvičení, správnou stravu a čerstvý vzduch považovali za základ dobrého zdraví. Samotné slovo „gastronomie” je řeckého původu („gaster” – žaludek
a „nomos” – mrav a zvyk). V řecké kuchyni je patrný vliv turecké a balkánské kuchyně jako pozůstatek Osmanské říše.
Řeckým národním stromem je olivovník a olivový olej (Sitia - jeden z nejkvalitnějších na světě, stáčený
v rodinných stáčírnách) se používá hojně stejně jako olivy (známé jsou černé olivy z města Kalamata), ryby, zelenina a zdravý sýr. Světoznámý je sýr feta (tj. tvarohový sýr z ovčího či kozího mléka ve slaném nálevu), který opěvoval již bájný Homér ve svých eposech. Zraje ve slaném roztoku více než dva roky, s vysokým obsahem tuku je pochoutkou podobnou našemu sýru „balkánu“.
Maso z ovcí a koz je daleko běžnější než ze skotu, pro jehož chov nejsou tolik příznivé podmínky. Oblíbené jsou ryby i mořské plody. Z koření jsou nejtypičtější oregano, máta, muškát. V jídlech je více anýzu, rozmarýnu, citrónové šávy. Dále se řecká kuchyně vyznačuje používáním luštěnin, čerstvé zeleniny jako rajčata, papriky, lilky, okra (tj. jedlý ibišek), zelené fazole. Ovoce jako pomeranče, vodní melouny, hroznové víno, fíky, opuncie, kiwi, broskve a lokvát se zde též pěstuje a bývá dražší než salátová zelenina.
Oblíbený je tučný jogurt (tradičně z ovčího mléka, konzistence mezi sýrem a jogurtem), do něhož se obvykle dodává řecký med. I když je tato kuchyně velmi rozmanitá, ke všemu se přidává bílý chléb a na stole nesmí chybět karafa s čerstvou vodou (neró).
Součást téměř každého jídla tvoří nejrůznější saláty. Řecký salát (choriatiki salata – překlad „vesnický salát”) obsahuje zeleninu, cibuli, olivy, sýr feta, oregano a je zalitý olivovým olejem. Mezi nejznámějším předkrmy se řadí tzatziki – studený pokrm z hustého přecezeného jogurtu (z ovčího či kozího mléka), okurek, česneku, olivového oleje, soli, přidává se ocet a kopr (i máta). Vychlazené tzatziki se podávají s arabským chlebem nebo jako dochucovadlo k pokrmu. Další předkrm můžeme uvést dolmades – vinné listy plněné rýží, piniovými oříšky, zeleninou či mletým masem.
Saganaki patří mezi nejoblíbenější bezmasé jídlo a podává se jako předkrm, označuje slaný a aromatický grilovaný či smažený sýr feta obalený ve strouhance. Zajímavá je tradiční polévka avgolemono (překl. „vejce citron“), která se vaří ve svátek. Základem je kuřecí vývar s masem a rýží, poté se přidají vejce a citron.
Tradičním řeckým jídlem musaka (moussaka) – nákyp s baklažány. Tvoří ho tři základní vrstvy z plátků lilku (málokdy cukety), mletého jehněčího masa a bešamelové omáčky, přidávají se rajčata, koření a brambory. Věhlasný gyros (vysl. řecky jiros) – kořeněné maso (používá se kuřecí nebo vepřové či jehněčí) se opéká na veliké vertikální grilovací jehle, na otáčeném grilu se poté odřezávají jednotlivé kousky. Nejčastěji se v Řecku podává v pitě (chlebová pšeničná placka) s rajčaty, cibulí a tzatziki.
V Turecku je obdobou döner kebab a arabské švarmy. Souvlaki (odvozeno od „souvla” – jehla) – řecký špíz prokládaný rajčaty, masem, zeleninou, obdoba tureckého šiš kebabu. Názvem gyros nebo souvlaki se označuje nejen maso, ale celý takto zhotovený sendvič. Keftedakia jsou karbanátky z hovězího masa. Keftedes – značí v oleji smažené kuličky z kořeněného mletého masa. Jsou Atheneem v kuchařské knize popsány přesně tak, jak se připravují dnes.
Po hlavním jídle následuje dezert. Známá je baklava – jde o vrstvy filo těsta s oříšky a medem. Typickým moučníkem je kataifi (kadaifi) – závitek s ořechy, ohřívaný s máslem nebo olejem a politý sirupem či medem. Loukoumades – kuličky nebo taštičky z kynutého těsta namočeného v medu a sypané skořicí, smažené v oleji jako koblihy. Chalva je známá cukrovinka, připravuje se ze sezamových semínek nebo z krupice, přidává se do ní máslo či rostlinný tuk, rozinky, sušené ovoce, oříšky, mandle a je slazená medem či cukrem.
Řekové zapíjejí pokrmy vodou, ale především vlastním vínem (krasí). Řecko je místem, kde se narodil patron vína, antický bůh Dionýsos. Řecká vína se řadí k těm nejlepším na světě, bývají silnější než francouzská. Proslaveným je víno retsina (retzina) – víno svíravé chuti obsahující borovou pryskyřici (dnes max. 1%), většinou z borovice halepské. Podle pověsti toto víno zrálo
v sudech, z nichž se do nich dostávala pryskyřice. Tato chuť Řekům zachutnala tak, že pryskyřici začali přidávat do vína vědomě. Národní lihovinou je ouzo – anýzový likér, má 48% alkoholu, je bezbarvý, ale smícháním s vodou a ledem získá mléčně bílé zabarvení. Metaxa je druhá nejpopulárnější lihovina, jejíž složení je samozřejmě tajné. Destiluje se
z několika druhů vín, zraje minimálně tři roky v dubových sudech, je dochucena bylinami, obsahuje např. i lístky růží. Tuto nejznámější brandy světa vymyslel Spyros Metaxas v r. 1888. Liší se podle počtu hvězdiček. Rakije – ostré zvláštní pití, používá se vnitřně i zevně.
Řekové stejně jako Francouzi nikdy nikam nespěchají, jsou lze říci "pohodoví i u stolování". Oběd začíná tzv. mezedes – předkrmem (např. kousky sýra, grilované či nakládané zeleniny, klobása loukaniko, chobotničky, taštičky tyropita – sýrové atd.), ke kterým se připíjí místní aperitiv ouzo. Hlavní chod bývá masitý, na stole nesmí chybět zeleninové saláty, sýry a chléb. Zajímavé je, že jídla se podávala ještě před časem vlažná, tak to mají řekové raději. Ale restaurace se přizpůsobily zvykům turistů a servírují pokrmy horké. Výborné jsou i „řecké hotovky” nazývané ladera. Jedná se o zeleninová jídla, občas doplněná masem, např. zelenina plněná rýží a mletým masem. Vše se zapíjí vodou, fresh džusem či vínem. Na závěr si v létě můžete dát sladkosti a známou řeckou kávu frappé – osvěžující ledovou kávu Nescafé, speciálně našlehanou a s hustou pěnou navrchu.
Zdroj: Wikipedie
Foto: ©SAMphotostock.cz/ cook_inspire